BrainUpWay projekt

Tento pilotní neziskový projekt vznikl za cílem otevření takzvané brány pro lidi s psychickými potížemi. Brány, kterou projdou a za ní čeká malý svět, ve kterým jsou si všichni rovni bez předsudků a soudů.

Svět, v němž je jeden pro druhého s pomocí lidí, pro které je tento projekt posláním. S pomocí psychickou, praktickou a také díky dodání produktů obsahujících složky, které mohou eliminovat fyzické potíže a příznaky spojené s duševními poruchami.

Věděli jste, že centrální nervový systém napřímo komunikuje s trávicím systémem a mikrobiomem?

Že zastavuje ve stresu sekreci trávicích šťáv a zpomaluje pohyb střevních klků, což má negativní vliv na mikrobiom a tak se vzájemně ovlivňují a vzniká začarovaný kruh, ze kterého není snadné se dostat.

Na toto se zaměřujeme.

Každý z této pětice – Kevin, Katka, Terezka, Denisa a Eliška mají jedno společné. A to je, že si přejí inspirovat společnost, ve které je mnoho lidí, kteří se potýkají s podobným onemocněním, psychickými potížemi, životními strastmi a jejich následky.

Jejich cesta společně s námi jim dává možnost o svých problémech mluvit, svěřovat se. Předávat si pocity, zkušenosti, prohry a výhry mezi sebou.

Motivovat se navzájem a tím i spoustu lidí, kteří sedí doma a mohou mít pocit, že oni jsou Ti jediní, kdo bojuje se svými démony.

Není tomu tak.

Každý má svá úskalí, své dno. Každý mu může říkat jinak. Ale jedno mají společné. Jsou si ho vědomi a neberou ho jako svou jedinou možnost.

Už to, že udělali tak odvážný krok a přihlásili se do projektu, ve kterém chtějí svou cestu upřímně a hole zveřejnit, je sama o sobě první velká výhra za lepším životem.

Neskutečně si vážíme každého z nich, jejich odvahy.

Jsme na ně velmi pyšní.

Bez nich bychom neměli šanci toto téma veřejně otevřít. Jsme dojati a přesvědčeni a dosažitelném cíli.

Setkali jste se taky někdy s něčím podobným? Vy sami? Nebo znáte někoho takového?

Přečtěte si příběhy těchto lidí. Budeme Vás jejich cestou provázet. A plně věříme, že tento projekt spustí něco velkého, nového, díky čemuž budeme moci pomáhat každému, kdo o pomoc bude stát.

 

Jak je to s tím propojením mikrobiomu a nervové soustavy?

Spojení mezi centrálním nervovým systémem (CNS), enterálním nervovým systémem (ENS), vegetativním, čili autonomním nervovým systémem (ANS), imunitním systémem a mikrobiomem je vždy obousměrné, takže v praxi hvězdicovitém. Takto dokážeme pochopit, že vzájemné ovlivnění z takového spojení zákonitě vyplývá.

Nekoukejme na tuto situaci jako vědci. Pojďme si ji připomenout očima denního tisku:

Carrie Arnold popsala již v roce 2013 v příloze New York Times příběh dospívající dívky, jež trpěla úpornou obsedantně kompulzivní poruchou (OCD), vyznačující se mj. vnucujícími se ošklivými myšlenkami a nutkavým opakováním neúčelného jednání.

Po bezúspěšných léčebných pokusech u několika psychiatrů zamířili rodiče s dcerou za bostonským specialistou dr. Jamesem Greenblattem.

Po standardním vyšetření následovaly zcela nečekané otázky na trávicí potíže, na to, jak dlouho trvají, jaký mají charakter, zda převažují průjmy nebo zácpa, jak se mění během psychických problémů, jak se chovají v klidu a mnoho dalších. Překvapení rodiče ale konstatovali, že tyhle obtíže u své dcery také dobře znají, že na většinu dotazů odpovídají kladně a že je nikdy nenapadlo dávat tyhle dvoje příznaky dohromady.

Závěrečná doporučení kromě léků a psychoterapie obsahovala také předpis na PROBIOTIKA – směs užitečných bakterií, které měly přinést pořádek a harmonii mezi ostatní bakterie ve střevě. Výsledek se nedostavil hned, ale během 6 měsíců se obtíže výrazně zmírnily a ustoupily. Za rok se dívka cítila úplně zdravá. Všichni z toho byli paf, ale pro dr. Greenblatta šlo o ,,standardní případ“. DYSBIÓZA byla udržujícím faktorem, ne-li dokonce příčinou obtíží.

Dr. Greenblatt k tomu řekl: ,,Ve střevu je náš druhý mozek. Je zde –

s výjimkou mozku – největší nahromadění neuronů, jaké v těle najdeme… Už během studií mě udivovalo, že psychiatrie vnímá mozek jako něco, co snad do těla ani nepatří. Přitom se ví už nejméně 20 let, že psychické a trávicí problémy spolu souvisí. V poslední době pro to nacházíme vysvětlení, které to objasňuje úplně každému: jsou to triliony střevních mikrobů. A my si nyní uvědomujeme, jaký význam má tohle společenství pro psychiku.“

Toto otiskl New York Times v roce 2013 a z téhož zdroje pochází informace, že při desetivteřinovém polibku si aktéři vzájemně vymění 80 000 000 (osmdesát milionů) bakterií, vesměs laktobacilů a bifidobakterií.

 

Vstupní příběhy duševně nemocných z projektu

KEVIN (24 let)

Věnuje se hudební tvorbě jako textař i zpěvák.

Kevinův příběh při vstupu do projektu

Zdravím Vás.

Moje poruchy trvají už od nějakých 15 let.

Pamatuju si, že jsem šel na ekg, když jsem měl úzkosti, protože jsem si myslel, že mám špatný srdce, ale zjistili, že jsem zdravej, jen nemocnej jinde.

Mám poruchu osobnosti, deprese, mám sebevražedné sklony, paranoiu, sociální fobii, úzkosti.

Dřív můj život vypadal tak, že jsem bral hrozně moc léků, do toho užíval hodně alkoholu a tak jsem fungoval každý den. Den za dnem s léky a alkoholem.

Několikrát mě odvezla sanitka předávkovaného, mnohokrát jsem byl malý kousek od smrti.

Před 4 roky jsem se předávkoval pervitinem.

Od té doby jsem od drog pryč. A tam se moje psychika rozjela na nejhorší obrátky. Vše nabíralo na síle.

S mým pokrevním otcem Karlem (pravej táta, ale prostě necítím, že to je táta), se nebavím, nikdy se o mě nestaral, zajímal ho jen alkohol a ubližoval mámě.

S mamkou máme napjatý vztahy, ve spousta věcech mě nechápe. Když mi je zle, tak mi vždy řekla ,,nojo mě je taky zle, myslíš jen sám na sebe“.

Přitom jsem je mojí hlavou nikdy nezatěžoval. Nikdo se mě nějak ani neptal jak se cítím, tak jsem to začal pouštět ven skrz hudbu.

Jinak mamku miluju nejvíc a je to pro mě číslo jedna, jen mě mrzí, že nemáme moc dobrý vztah. Vlastně má přítele, teď už muže, měli svatbu před 14 dny. A mám ho rád, naučil mě víc, než Karel za celej život.

Vlastně se už od mladého věku cítím jako černá ovce rodiny.

Teď jsem byl 2 měsíce hospitalizovaný na psychiatrické léčebně v Kosmonosech, kde mi dali jinou medikaci.

Před týdnem mě pustili a necítím se furt vůbec fajn. Vylezl jsem vlastně před několika dny z léčebny a hned ten víkend jsem se pořezal. K tomu velké výkyvy nálad.

Kevine, co tě vedlo k rozhodnutí vstoupit do projektu?

,,Šance na lepší život. Ukázat lidem, kteří mají těžkosti podobné mým, že v tom nejsou sami. Jak jsem Vám říkal, chci být šťastný Kevin“.

Co říkají Terka a Terka, zakladatelky projektu:

Kevin je velmi silná osobnost. Je to umělec, který svými texty vyjadřuje své pocity a emoce. Umělci mají vždy svůj trošku odlišný svět. Ale ten svět může být krásný, hodnotný.

Je velmi upřímný, umí přijmout podporu.

Je nám ctí kráčet vedle něj na jeho cestě.

 

KATKA (35 let)

Maminka na plný úvazek.

Dobrý den.

Jmenuji se Katka, je mi 35 let, mám dva naprosto úžasné syny a skvělého a chápajícího manžela, střechu nad hlavou a labradora.

Řeknete si naprosto dokonalý život (tohle slýchám často).

Bohužel i přesto, že jsem si vědoma toho, co v životě mám a co mi život dal, tak i toho co vzal a to ve formě panické poruchy s náhlými epizodami atak, kterou bohužel trpím již 12 let. Úzkostné stavy se dostavili v mé první práci, kde na mě byly kladené větší nároky než by na mé pozici měli být. Bohužel i chyby, které způsobili jiní, na mě byly hozené a já tak každé ráno trávila čas u svých nadřízených.

Během pár týdnů jsem měla 15 kg dole a bolest v levém podžebří, kde se spustil ten největší strašák. Hlavou mi začalo běhat a je to tu mám rakovinu, jsem nemocná, umřu. Začala série vyšetření a úzkostných stavů.

Vyšetření vždy dopadly dobře, nikdy mi nic nenašli. Nejprve to byla rakovina slinivky, pak rakovina tlustého střeva, zánět slepého střeva, trombóza, atd. atd.

Po doporučení jsem vyhledala psychiatra a později jsem začala docházet i na psychoterapie. Bohužel jsem musela přistoupit na léčbu s AD, jelikož úzkosti byly veliké. Následně jsem si našla i psychoterapie. Toto vše mi pomohlo v rámci možností. Vše se změnilo zhruba v 5 měsících mého mladšího syna, kdy se úzkosti vrátili ve větší míře. Pomáhali mi procházky.

Ovšem v Listopadu potkal covid celou mou rodinu.

Strach z nemocí se stal osudným a můj psychický stav šel rapidně dolů. Řekla bych, že jsem byla na dně. Strach ze smrti, z toho, že se to zhorši a že přestanu dýchat, byl tak silný, tak nesnesitelný. Strach, že neuvidím děti vyrůstat.

V tu dobu už to bylo příliš i na mého manžela a začali jsme se hodně hádat, byl hodně rozzlobený a naštvaný.

Naprosto to chápu. Mít vedle sebe člověka, kterého milujete a vědět, že si ubližuje a nechce si nechat pomoc musí být vyčerpávající. Bál se o mě. A já se bála o to, že přijdu o něj o moji rodinu, o moje kluky.

Úzkosti se změnili v dá se říct panické ataky co hodinu. V noci jsem se budila leknutím a strachem ze smrti, že zešílím, že se zblázním úplně.

Nechtěla jsem přijít o manžela ani o děti. Proto jsem našla nové centrum s novými doktory.

Je to Centrum psychosomatické medicíny, kde jsem si našla nového psychologa a psychiatra. Začala jsem tam docházet. Bohužel měsíc na to jsme měli úmrtí v rodině na covid a mě to znova položilo.

Panické ataky se ještě zhoršili a bohužel ke všem typickým příznakům se přidal strach, že vlastně budu mít strach a pocit depersonalizace (tohle není vůbec příjemný pocit).

Byla jsem velice aktivní, sportovala jsem a měla spousty zájmu a kamarádů.

Díky nemoci jsem o vše přišla včetně chuti cokoliv dělat, ale i spousty přátel. Protože jen vyjet autem ze dvora je každodenní boj.

Do vašeho projektu jsem se přihlásila, protože věřím, že vše co se týká vnitřní stránky těla ať už střev, játer a dalších útrob, má vliv na psychické zdraví člověka.

Mám skvělého muže, kterého mám po svém boku 15 let a naprosto dokonalé děti. Strašně bych se chtěla opět umět smát a užívat si to, že je mám a že vlastně nemám proč se trápit.

Katko, co tě vedlo k rozhodnutí vstoupit do projektu?

,,Hledám cestu k fyzickému a duševnímu zdraví. A tahle cesta mi přijde výjimečná“.

Co říkají Terka a Terka, zakladatelky projektu:

Katka je neskutečně citlivá bytost. Je to velmi citlivý a milující člověk. Má ohromné srdce, které neumí tu hromadu citů zpracovat. Má obrovskou šanci na kvalitní život a výraznou eliminaci psychických potíží.

 

 

TEREZA (21 let)

Studentka dentální hygieny.

Dobrý den.

Jmenuji se Tereza, je mi 21 let a studuji na vysoké škole. Moc si vážím a děkuji moc za to, co děláte.

Přes rok se potýkám s úzkostnými záchvaty, depresí, špatným soustředěním, hormonální nerovnováhou a s častými výkyvy nálad. Od začátku jsem to nikomu neřekla. Bála jsem se, že všem budu pro smích, nikdo mi nepomůže, a nebo že to bude ještě horší.

To vše se změnilo v prosinci 2021, kdy jsem na tom byla opravdu hodně špatně. Řekla jsem si, že takhle dál žít nechci a udělám maximum pro spokojený život. Objednala jsem se k psycholožce, kde jsem si srovnala svůj život a nic si konečně nenalhávala.

Pomohla mi si mnoho uvědomit, ale mé stavy to nezlepšilo, jak jsem si přála.

Proto jsem se objednala k psychiatričce, kde mi byla diagnostikována úzkostně depresivní porucha.

Začala jsem užívat antidepresiva, které mi pomáhají zlepšit mé stavy. I když vím, že sem díky nim na tom lépe, přála bych si, abych je dál ve svém životě nemusela užívat a byla i tak v pořádku. Proto jsem si přála být zařazena do projektu Terezy s ProbioWorld..

 

Terezko, co tě vedlo k rozhodnutí vstoupit do projektu?

,, Ráda bych svým příběhem a svou cestou ukázala lidem, že by se žádné psychické onemocnění nemělo brát na lehkou váhu“.

Co říkají Terka a Terka, zakladatelky projektu:

Terezka je křehká. Ale září z ní velmi příjemná energie. Svou křehkostí je zranitelná. Nepochybuje o tom, co jí může tento projekt přinést. Neskutečně si ceníme Terezčiny odvahy.

DENISA (24 let)

Svůj čas nyní věnuje seberozvoji a práci na své psychice.

Dobrý den,

 

Jmenuji se Denisa a mé okolí mi říká Deni.

 

Patřím mezi ty, kteří mají to štěstí, že jejich diagnóza není jejich jméno. Přestože jsem se potýkala s depresivními propady již od dětství, nikdo na mně nikdy nic nepoznal. Je to výhra i prokletí.

V roce 2019 mi byla oficiálně diagnostikována deprese. K léčbě mě donutil až můj žalostný zdravotní stav. Vážila jsem 50kg, nemohla jsem spát, jíst, myslet, nikdy předtím to nebylo v tak vážném stavu. Každá moje předchozí depresivní epizoda byla v podobném duchu, přestala jsem jíst, zhubla jsem, více jsem se uzavřela a plakala na místech, kde mě nikdo nemohl najít. Vždy jsem to nějak zvládla sama a najednou to už nešlo.

Díky mé úžasné praktické lékařce jsem dostala antidepresiva a lístek s názvy vitamínů.

Nebýt jí a jejího skvělého přístupu, tak bych se zřejmě do tohoto projektu nepřihlásila.

V minulém roce, tedy v roce 2021, jsem na mé narozeniny dostala COVID, který průběh mé nemoci značně zkomplikoval.

 

Začala jsem selhávat v práci a mé sebedestruktivní chování nabralo na obrátkách.

Odmítání jídla, záchvatovité přejídání, zvracení, izolace od blízkých a neustálé myšlenky o tom, jak bych si mohla víc ubližovat.

To byl další rok můj kolotoč, z kterého se mi nedařilo dostat ven.

 

Díky hospitalizaci v psychiatrické léčebně jsem si uvědomila, jak moc svému tělu ubližuji.

Začala jsem opět cvičit a soustředila se na zdravý životní styl. Bohužel to není tak snadné a mé tělo na jídlo nereaguje nejlépe.

A cvičení? To je další krásná pohádka. Každá návštěva fitka, či jakýkoliv jiný kontakt s lidmi, se neobejde bez staženého žaludku, třesu a zvracení.

 

Ale! Nevzdávám to a hledám stále nové cesty a jednou z nich je krásný projekt Probio_world. Upřímně jsem začala instagramový profil těchto probiotik sledovat kvůli potlačení projevů mého sebedestruktivního chování.

Abych se zbavila akné a rozdrásané kůže (na to má vliv i můj atopický ekzém), zadržování vody v těle a vidinou ukojení mé touhy po dosažení “dokonalosti”.

Ale díky příspěvkům na tomto úžasném profilu, jsem si uvědomila, že je v těchto lahvičkách mnohem větší potenciál.

 

Jakmile jsem viděla příspěvek s příběhem Terezky a možnosti zapojit se do projektu, neváhala jsem! Tedy nejdříve váhala. Moje hlava stále tvrdila, že o mě by nikdo neměl zájem, že já si takovou šanci nezasloužím, ale tým ProbioWroldu mi ukázal opak. Děkuji!

 

Se srdečným pozdravem Denisa.

 

Deniso, co tě vedlo k rozhodnutí vstoupit do projektu?

,,Naděje, že to zvládnu“.

 

Co říkají Terka a Terka, zakladatelky projektu:
S Deniskou se život nemazlil. Každý krůček dopředu je pro ní náročnější, než si většina lidí dokáže vůbec představit. Chce. Chce dělat ty krůčky. Má víru ve zlepšení svých potíží a navyšuje své možnosti pro překročení překážek. Je to úžasná bytost.

ELIŠKA

Fotografka žijící aktuálně ve Španělsku.

Krásný dobrý den přeji,

 

Jsem moc ráda, že takový projekt spouštíte. Psychické nemoci jsou v dnešním světě tabu a to je hlavním důvodem, proč jsem se také přihlásila. Chci to změnit a konečně přestat skrývat, co je mi dnes už tak přirozené a určuje to kým jsem.

Moje Bipolární porucha.

 

Tímto Vám dávám souhlas můj příběh sdílet a jsem velice ráda, že jste mě do tohoto projektu zapojili.

 

A teď už snad ve zkratce můj příběh. Píše se rok 2017, září, a já odjíždím na studia do Anglie (BA Mediální produkce a MSc Marketing).

Mám partnera, zdravý životní styl a pár kilo navíc.

Po pár týdnech přicházejí strašné propady, deprese a zároveň i mánie, které se často střídají.

Hlavně je to vidět na penězích, které bezhlavě utrácím a pak si to vyčítám.

Také velmi záhy přichází rozchod a následná extrémní promiskuita a s tím související pocity provinění vůči sama sobě.

 

Když se po pár měsících vracím domů, maminka mě bere ke specialistům, kteří mi na magnetické rezonanci v mozku nacházejí vývojovou vadu, která zapříčinila zřejmě i to, že jsem Bipolární. Další spouštěč bylo vystoupení z mé komfortní zóny tím, že jsem sama odjela tak daleko.

 

Když jsem pak nastoupila na léčbu neurosupresivy a na pár měsíců antidepresivy, vše se zdálo být lepší, ale měla jsem intenzivní pocit, že musím sama sebe poznat od úplného začátku znova.

 

Změnilo se všechno i po fyzické stránce. Hodně jsem přibrala, zhoršili se mi chronické bronchitidy, které mě trápí už od malinka a střeva přestali snášet nápor antibiotik, takže jsem v loni v létě zkolabovala a měla jsem podezření na Crohnovu chorobu.

Také se zhoršil ekzém, který mám na rukou a nohou (říká se tomu dětská krupička) a diagnostikovali mě s PCOS, který hlídají na onkologii pro “jistotu.”

 

Co po těch pěti letech už vím je, že si poprvé v životě umím sednout sama se sebou, poznat se a nezbláznit se z toho. Doslova. Třídím si myšlenky a mým největším přáním je být zdravá, stát se jednoho dne dobrou mámou a přijmout a milovat moje nové já, což je opravdu oříšek.

 

Pod tíhou všech událostí, které se za poslední dobu staly, což se do mého zkráceného příběhu bohužel všechno nevešlo, jsem se rozhodla vše nechat za sebou a splnit si sen. Dostala jsem místo jako fotografka ve Španělsku a přestěhovala jsem se.

 

Veřím, že můj příběh a cesta budou inspirací.

Děkuju moc za tuto příležitost a šanci 🙂

Eliška

 

Eliško, co tě vedlo k rozhodnutí vstoupit do projektu?

,,Přeju si jednou být ta, která bude v pozici, že bude moc díky svému vyproštění se z mých potíží podávat pomocnou ruku ostatním. Stát se jejich průvodcem na cestě za dosažitelným štěstím“,

 

Co říkají Terka a Terka, zakladatelky projektu:
Eliška, úžasná fotografka. Profík ve svém oboru i přes nesnáze, které jí život nadělil. Ví, co chce. Je báječná v komunikaci a už teď z ní přímo srší, že bude velmi dobrá i jako mentorka pro lidi s psychickými potížemi. Cílevědomá, chytrá, báječná žena.